Tak nám pomalu ale jistě skončil seriál Bay Yanlis a bylo to rychleji, než by kdo čekal… nechci tady řešit, proč byl seriál ukončený dřív a polemizovat, co vše v tom mohlo být a zaměřím se jen na to, co zhodnotit můžu a to je přesně 14 epizod, které jsme mohli v posledních týdnech sledovat.

Příběh v kostce

Když seriál začal, byla jsem nadšená a musím říct, že první tři epizody se mi zdáli opravdu skvělé, svěží a dobře napsané. Další díly začali být trochu jiné, ale řekněme, že tak do toho pátého dílu to bylo vše v pohodě a takové, jak jsem čekala. Od té šestky u mě ale nastala etapa, kdy dobré momenty střídali slabší a to především po tom, co do děje nasadili hysterické a nepřející matky, kdy u mě ty postavy rodičů neskutečně klesli… matka Ozgura na první dobrou taková dáma a pak z ní udělali tedy naprosto neskutečně protivnou postavu… no, co víc k tomu dodat… do toho se začalo čím dál víc intrikovat a pohodová atmosféra děje pomalu brala za své… Nebudu lhát a psát, jak pro mě bylo sledování naprosto bezproblémové… po několika ukázkách se mi do nových epizod nechtělo a nakonec jsem další díly dávala jen s jistými skoky, kdy jsem právě ty zvláštní zvraty přeskakovala a tahákem se pro mě stal jen rozvíjející se vztah Ezgi a Ozgura a také Deniz s Ozanem, kteří mě zaujali už od první společné scény a jen jsem doufala, že dostanou svůj vlastní prostor.

Pak nastal další zvrat a Ezgi a Ozgur se dali dohromady a vlastně se stejně tak rychle rozešli… každopádně tahle část mě bavila a o to víc, když se pak dali znovu ob díl dokopy a jejich vztah vydržel i po zbytek děje. Toho si opravdu cením, protože jsem se bála, kdy tam vyskočí další zápletka, která je rozdělí… jasně, záporáci (a že jich tady bylo až moc) se snažili, ale jsem ráda, že se nakonec vše vyřešilo… a asi tomu přispěl i fakt, že seriál skončil dříve než měl. Hádám, že kdyby ne, zamíchá se do děje Ozgurova bývalá přítelkyně a zase zamíchá kartami.

Konec byl nečekaný jak pro fanoušky, tak i pro štáb… a řekněme, že udělali co mohli a co stihli. Poslední díl je hodně otevřený a nabízel by i prostor na pokračování… v ději byla spousta věcí, co se nakonec nedořešilo a nebo ne tak úplně… takže ano, je to znát… ale je to za takových okolností pochopitelné. Co bych asi tak vypíchla… místo tolika prostoru pro kopec záporáků (myslím během celého děje) bych uvítala víc těch pozitivních a vtipných scén… protože i když jsem se na začátku seriálu zasmála, pak už to tak časté nebylo… vlastně… ani nevím, jaká scéna mě později opravdu pobavila… což mi přijde fakt škoda.

Scénář měl potenciál a abych byla upřímná, za mě byl až tak úplně využit… některé zápletky se mi zdáli trochu na sílu přidané… právě třeba ty matky hlavních postav… ale třeba i bratranec Tolga se mi zdál do děje tak zvláštně naroubovaný… nemluvě o doktorovi Sardarovi, který se zamiloval na základě toho, že ho Ezgi nechtěla? No… občas bych řekla, že některá scénáristická rozhodnutí byla při nejmenším zvláštní.

Speciální dvojice

Can a Ozge se mi líbili už v Dolunay, kde byl opravdu skvělý příběh… když bych měla porovnat příběhy (právě Dolunay, Bay Yanlis a Erkenci Kus) musím říct, že ač bylo Dolunay takové vážnější a těch cute momentů tam nebylo tolik, příběhově se mi zdál seriál nejsilnější a nejzajímavější… a právě ty romantické momenty, kterých nebylo v Dolunay tolik, jsem si vynahradila právě u Bay Yanlis. Za což jsem určitě jedině ráda. Vím, že seriály se srovnat nedají, ale píšu to jen proto, že právě tyhle tři jsou na tomto webu a ve všech hraje Can – nic víc, nic míň. Takové to, že se ty seriály nedají srovnávat a každý je o něčem jiném, jsem slyšela už mockrát… já jen říkám, co zaujalo mě a nikomu tenhle názor nenutím. 😉

Asi tady z toho nebude román, jako když jsem hodnotila Erkenci Kus. Mohla bych psát detaily o tom, co se mi líbilo a co se mi naopak nelíbilo… jistě by se od každého něco našlo, ale hlavně bych chtěla říct, že jsem ráda, že jsem viděla i takové reálné pojetí vztahu dvou dospělých lidí, kdy jsem neměla dojem, že to prostě není možné a je to tak nějak – divné… vím, že v Turecku jsou prostě tyhle věci jiné… ale jak jsem psala už dříve, hodnotím seriál z pohledu diváka, který nežije v Turecku a tak to prostě beru jinak než lidé, co v té kultuře žijí celý život… a pro nás normální věci, pro ně můžou být pohoršující. Prostě se mi vykreslení vztahu Ezgi a Ozgura líbilo a bavilo mě, když byli spolu. Díky za to!

A jedno další velké plus seriálu… musím říct, že pro mě největší překvapení byla právě Deniz a Ozan (Cemre Gümeli a Serkay Tütüncü) chemie jakou předvedli v seriálu byla opravdu úžasná! Už ta první scéna, kdy se potkali byla znamení, že to může být v budoucnu zajímavé… a kdykoliv dostali prostor, tak také bylo. Bohužel… toho prostoru neměli tolik a x-krát radši bych jim dala prostor místo nějakých hloupostí a nebo i dokonce místo linky Cansu a Leventa (pardon, ale tihle dva mě opravdu za srdce nechytili)… nestalo se tak a tak můžu hodnotit jen jejich příběh, kdy se Ozan zamiloval, Deniz ho chladně odmítá a poté se pomalu sbližují až k bodu, kdy se dají dohromady. Například scény v jedenácté epizodě jsou pro mě srdcovka. A řekla bych, že to byl i nejlepší díl seriálu. ♥ Bylo mi hrozně líto toho finále, že jejich debata o velkém tajemství Deniz byla splácnutá do pár vět… čekala jsem nějakou velkou pecku a nakonec to bylo jen to, co už bylo zmíněno i v popisu její postavy. A co bylo asi ještě horší… tak po krásné scéně off road projížďky přišel moment, kdy Deniz tak trochu nadhodila, že nechce spát s Ozanem v jednom stanu… což byla více méně jejich poslední scéna, která se ještě týkala jich… to zabolelo… mohli rovnou sbalit saky-paky a odjet, takhle vsuvka byla taková… zbytečná a jen to zkazilo ten pěkný dojem… když ho zvala nějakou dobu zpět na kafe k sobě domů, tak to nevadilo? No… nevím co bych k tomu víc řekla. Nemá smysl se nad tím asi nějak rozčilovat, jen mi to nějak utkvělo v paměti jako „jejich finále“… A ať nekončím tak pěkný pár tak negativně… Snad dostanou další hereckou příležitost a obsadí je jako hlavní pár… na ten seriál bych se určitě mrkla a myslím, že bych nebyla ani zdaleka jediná! 🙂

Hmmm…

Tak co říct na závěr? Seriál má pro mě své kouzlo, své klady i zápory a nakonec jsem ráda, že jsem ho mohla vidět. Jestli se dostane i k nám do Česka, to je zatím ve hvězdách… ale kdyby ano, určitě bych se mrkla znovu s dabingem. A kdo ví, třeba bych tentokrát nepřeskočila ani ty šílenosti…