Jak jsem slíbila tady i na IG, tak jsem se konečně dostala k tomu, abych sepsala mé hodnocení Erkenci Kus – Zasněné lásky. V první řadě bych chtěla upozornit, že jde čistě o můj názor a nikomu ho nenutím, takže pokud si někdo „nechce nechat sáhnout“ na oblíbený seriál a nesnese kritiku (i kdyby aspoň trochu konstruktivní a opodstatněnou) doporučuji přestat číst právě teď. 😉 Stejně tak i ti, co rádi každý názor odbijí slovy „ale je to jen seriál“ a nebo „ale oni to tak měli ve scénáři“ by tohle asi číst neměli… Jdeme na to!

První bych ráda řekla, že nejsem žádný znalec Turecka a jejich kulturu – viděla jsem pouze Dolunay (Příchuť lásky) a teď Erkenci Kus, takže možná jsou pro mě některé věci prostě trošku jiné z pohledu Češky, z pohledu toho že znám hlavně americké seriály a latino americké novely. Každopádně chápu, že Turecko má v některých věcech úplně jinou kulturu a že to prostě jinak nešlo…Druhá věc, jelikož budu v hodnocení zmiňovat etapy seriálu, chtěla bych upřesnit, jaké tím myslím:

• 1. Etapa (zhruba 1. – 50. díl v českém číslování): Začátek seriálu, seznamování Cana a Sanem a jejich postupné sbližování. Zhruba tak do dílu, kdy Can zjistí, že Sanem ukradla složky pro Emreho … rozejdou se a poté je Can z těchto lží smutný a zklamaný, nenechá si nic vysvětlit.
• 2. Etapa (51. – 80. díl): Can a Sanem se nedokážou jeden druhému moc dlouho vyhýbat a smutná etapa bere brzy za své a začíná hra na kamarády. Také jsou zde počátky zápletky „Fabri chce parfém od Sanem“. Can a Sanem se dávají znovu dohromady.
• 3. Etapa (81. – 107. díl): Sanem prodá Fabrimu parfém, aby ho dostala z vězení, a celé to tají Canovi. Ten Sanem požádá o ruku, ale dočká se odmítnutí, kterému nerozumí … později zjistí, co Sanem udělala a znovu to vyvolá neshody a následné opětovné sbližování. Can chce odjet pracovně na Balkán.
• 4. Etapa (108. – 124. díl): Can nakonec neodjede a se Sanem se dají znovu dohromady. Do jejich vztahu se začíná čím dál víc motat Yiğit a vyvolávat mezi nimi problémy a Canovu žárlivost. Vše vyvrcholí hádkou Cana a Yiğita, po niž Yiğit skončí v nemocnici a Can odjíždí.
• 5. Etapa (125. – 149. díl): Posun o rok… Can a Sanem se znovu setkávají a znovu se sbližují na farmě. Až po jejich usmíření a autonehodu.
• 6. Etapa (150. – 161. díl): Část kdy Can ztratí paměť a postupně se mu zase vrací. Finále seriálu.

Přiznám se, že jsem čekala, že se mi to povede rozdělit maximálně tak na tři etapy, ale zjistila jsem, že to asi nepůjde jinak než takto. Ale konec okecávání, začnu klady seriálu – co se mi líbilo?

• Výběr hereckého obsazení – myslím, že to je jasné jako facka … Can a Demet se na hlavní pár opravu hodili ve všech směrech a opravdu mě spolu bavili. Stejně tak i výběr dalších herců se mi zdál v pohodě – to že jsem si třeba neoblíbila každou postavu je normální, herci mi tam jako celek sedli asi všichni.
• Prostředí – dost se mi líbilo, že byla spousta scén točena v exteriérech. Přece jen dívat se na scény u moře nebo v parku jsou vždy lepší než z kanceláře. Aspoň na pohled určitě. A tady jich určitě nebylo málo jako v jiných seriálech.
• Hudba – o tom prostě není pochyb, podkresová hudba i výběr písniček byl opravdu top! Ještě jsem asi v novele nikdy nezažila tak rozmanitou hudbu.
• Styl natočených scén – zpomalené záběry, záběry z dronu, pohled z více úhlů – jde zdát, že si dali záležet.
• Příběh – o příběhu samotném napíšu zvlášť, protože v něm vidím jak klady, tak zápory.

Co mi naopak vadilo nebo se mi nelíbilo?

• Opakující se děj, urychlený děj – o tom opět napíšu více v souhrnu příběhu.
• Neuzavřené dějové linky – když některý z herců odejde ze seriálu, moc se s jeho příběhem už dělat nedá, to je prostě fakt… bohužel tady těch herců, které z děje odešli a neuzavřených příběhů bylo docela dost.
• Málo prostoru pro některé postavy – naopak některé postavy tam byli vesměs všechny díly, ale nedostali pro sebe prostor. Nejvíc jsem ten pocit měla u Deren, která podle mě mohla mít mnohem květnatější příběh (ne jen momenty kdy křičí a vzteká se, i když to občas bylo vtipné) … první jsem si říkala, že by nebylo špatné, kdyby byla s Osmanem (což po jeho odchodu nešlo) a později že skončí s Bulutem. Ten zase pro změnu zmizel jak pára nad hrncem z dílu na díl. Bylo mi to docela líto…

A teď to hlavní, co příběh?

„První etapa“ seriálu byla úžasná a dokázala bych se na ní podívat klidně ještě několikrát! Postupné sbližování Cana a Sanem bylo perfektní a jejich společná chemie tomu dodávala tu správnou šťávu. Scény kdy se do sebe postupně zamilovali, byli dle mého nejlepší ze všech. Bavila mě snad každá scéna, co tam byla a to se mi ještě nestalo.

Každopádně i po rozchodu a vstupu do „druhé etapy“ to nebylo špatné, jediné co mi tam vadilo, byl fakt, že si Can nikdy nenechal vysvětlit, jak to tehdy vlastně bylo (a i když o tom pak asi nejspíš bylo v knize, tak mi tam nějaká zmínka nebo reakce prostě chyběla, stejně jako když Emre řeší s Canem knihu a bojí se, co si o něm pak bude bratr myslet… čekala jsem aspoň ještě jeden následný rozhovor…).

„Třetí etapa“ mě až na některé scény moc nebavila. Nebudu lhát, ale prostě jsem v tom viděla znovu stejnou zápletku jako na začátku… někdo na Sanem tlačí a ona pak dělá hlouposti a znovu něco tají Canovi. Jako kdyby se vůbec nepoučila z vlastních chyb… a i chování Cana mi v tomhle přišlo nakonec nesmyslné, když se se Sanem rozešel jen kvůli parfému, i když to udělala pro něj… jako kdyby byl důležitější než jejich vztah. Ano, byli tam i pěkné momenty, vizuálně určitě, ale dějově to bylo „stále dokola“… nejsem si jistá, jestli to bylo tady, asi ano – ale ty scény, kdy se rodiče Sanem k ní chovali, jako by byla malá holka a ona v několika scénách přišla s tím „že už musí domů“, když s ní chtěl Can trávit čas… to mi přišlo minimálně úsměvné… jako rozumím tomu, že Sanem stále žila s rodiči a „dokud bydlíš pod mou střechou, tak mě budeš poslouchat“ ale stejně mi to přišlo už prostě moc.

Jako kdybych se dívala na nějakou teen novelu a oni chodili teprve na střední… a to, že si tady herci můžou dávat jen „školácké polibky“ tomu moc nepomohlo. Ano, já vím, vím o tom, jak to v Turecku chodí a že nějaké žhavé polibky a postelové scény jsou tam prostě tabu… ale nebudu lhát, hrozně mi to tím ubíralo na realističnosti vztahu dvou dospělých lidí, když se chovali jak ve studentském věku. Neříkám, že tam hned musela být nějaká super hot postelová scéna, to vůbec… ale stačil by nějaký náznak, že tam třeba něco víc mezi nimi proběhlo … šlo to udělat i decentně a nevinně. Ale asi tam je tabu i tohle, když nejsou manželé… protože Leyla a Emre tam nějaký náznak měli, i když spíš jen tím, že chtěli mít dítě… dobře Sanem byla nakonec těhotná, tak to narážka samozřejmě je víc než jasná, ale snad chápete jak to myslím.

„Čtvrtá etapa“ byla asi jak v čem… konečně to bylo zase o něčem jiném, to ano. Ale bylo mi líto, jak to muselo skončit… vypadalo to totiž, jako kdyby Sanem věřila všem a jen Canovi ne – byla jsem ráda, že později byla aspoň zmínka o tom, že Sanem Canovi volala, chtěla to vyřešit, ale on prostě zmizel… ale i tak to byla škoda. Každopádně předtím bylo opět pár scén, co se mi líbili.

„Pátá etapa“ po posunu byla opět takový nový nádech v ději. Ten rok myslím všem otevřel oči a znovu mě to začalo naplno bavit. Hlavně to byla i super změna prostředí i image. Objevilo se i několik nových postav, ale jak rychle přišli, tak nakonec i rychle odešli s další etapou… Popravdě bych se nezlobila, kdyby po této etapě už byl konec seriálu…

A nakonec poslední „šestá etapa“ – nechci říkat, že ta nehoda a amnézie byl špatný nápad, protože nebyl… ale to načasování a vecpání do jedenácti posledních dílů byl prostě přešlap jako blázen. Být to někde v polovině novely, třeba místo utahané „třetí etapy“ bylo by to jistě skvělý. Takhle to ale bylo prostě všechno spíchnuté horkou jehlou a bylo z toho znát, že to je prostě pokus o natažení děje. Chápu, že někteří by chtěli dílů klidně tisíc… ale pro mě je teda důležitější kvalita než kvantita a raději bych se podívala na 60 super vymyšlených dílů, než na 250 kde bude nasekaných několik etap jen pro to, aby to běželo dlouho v televizi. Ale každý to má jinak, nikomu to brát nebudu.

Poslední díly … já nevím, na jednu stranu jsem hrozně ráda, že to vše skončilo dobře, že hlavní pár měl happy end. Ale bylo to všechno tak strašně rychlé… třeba mi bylo líto, že tam svatba byla jen na styl „procházka po molu“ docela ráda bych viděla i obřad, ale když to vezmu kolem a kolem, ani u Leyli a Emreho nebyla svatba kdo ví jaká… a u nich zase byla škoda, že se na ně ke konci docela zapomnělo… měli nakonec taky děti? Byli vůbec spolu? Celkově tam mohli dát nakonec víc scén i s ostatními, jak se jim po letech daří… a kdyby tam byli ukázané i postavy, co odešli, byla by to o to větší pecka… ale chápu, že herci už asi byli na jiných projektech… každopádně bylo vidět, že to ukončili prostě ve spěchu… což je fakt, těch dílů mělo být o něco víc… také se v rámci celého seriálu vystřídalo několik scénáristů a každý do toho chtěl vnést něco svého… jde to znát a to hodně… jasný že na tom nemusí pracovat jeden člověk, to asi není nikde… ale když je do očí bijící, že je někde změna, prostě to docela ruší děj.

Vím, že jsem se víc rozepsala k těm záporům, protože je k tomu víc co říct… psát jen „bylo to skvělý, úžasný a strašně se mi to líbilo“ moc vět prostě nezabere. Ale nenechte se zmást, i přesto všechno musím říct, že je tohle jedna z nejlepších novel, co jsem viděla! Má své chyby, není to dokonalé – ale co je? Znám spoustu jiných seriálů a novel, kde je jedna absurdita za druhou a na takové bych se ani dívat nechtěla. Tady jsem se po většinu času bavila, usmívala a užívala si čas, kdy se můžu podívat.

Hele jako vážně, kdyby se mi to nelíbilo, asi těžko vedu tento fan club a vše kolem a asi bych ani nepsala čtyři A4 ve wordu, které bych pak sdílela sem. Takže když mi to stálo za ten čas, asi to stálo i za sledování, obrázek ať si udělá každý sám. 🙂