Ne že by se mě o tenhle článek někdo prosil, ale vím, že pár lidí zarazilo, že i přestože že mám web a fan club k Erkenci Kus, nejsem tak zapálený fanoušek jako mnoho jiných a seriál ode mě schytal i kritiku. Není to tak dávno, co jsem založila fan club i k novému seriálu Bay Yanlis a ten naopak dost často chválím, což potom může působit zvláštně. Rozhodla jsem se k tomu napsat víc…

Před Erkenci Kus jsem viděla z Turecké tvorby pouze seriál Dolunay, kde hrál Can právě po boku Ozge, se kterou teď znovu hraje v Bay Yanlis. V porovnání s Dolunay, které bylo často dramatické až chladné (ovšem s velmi zajímavým příběhem) bylo Erkenci Kus barevné, veselé a živé. Ještě před sledováním seriálu jsem viděla nespočet hudebních videí s Canem a Sanem, ze kterých jsem byla nadšená! Ta jejich chemie a pohledy mě hned zaujali, vypadali jako dokonalý pár. I proto jsem stránky a vše kolem nich založila téměř bleskově… a pak začal seriál, kdy jsem z prvních epizod byla stejně nadšená, jako tehdy z těch hudebních videí… jenže postupem času mě seriál zklamal. Psala jsem i jedno velké hodnocení k seriálu, kde jsem to rozebírala o něco víc, ale postupem času bych k tomu přidala ještě pár věcí.

Po EK jsem viděla další dva Turecké seriály (Tatlı İntikam – Sladká pomsta a Kizim – Moja malá princezná) díky kterým se mi ukázala další stránka Tureckých seriálů. Seriál Tatlı İntikam mě naprosto chytil za srdce a můžu říct, že se u mě na žebříčku seriálů vyšplhal na top pozice, sice mě trochu štvali vedlejší postavy, ale z hlavního páru jsem byla postupem času víc a víc nadšená, stejně tak i příběh se mi moc líbil. Opravdu bylo znát, že se někdo snažil a dal do toho dost zajímavé a neobvyklé prvky. Ano, i tento příběh měl nějaké své mezery, ale přikládám to k tomu, že byl pravděpodobně ukončen dřív, než měl… proč o tom ale píšu? Byla tam pro mě jedna skvělá věc, která mi třeba právě v EK chyběla. Ústřední pár v TI i přes veškeré vtipné scény a nedorozumění dokázal vyvolat pocit, že ti dva jsou prostě dospělí lidé, kteří prožívají plnohodnotný vztah i přes všechny překážky. Nebyla tam žádná intimní scéna, ale rozhodně tam byl prostor i zmínky o tom, že si každý mohl hodně snadno domyslet, že mezi sebou mají víc, než jen pár polibků a držení za ruce. Prostě to bylo vše tak hezky zaobalené, že divák neměl pocit, že tam něco chybí… kdežto u EK jsem ten pocit měla dost často. Proč?

Can a Demet měli na jednu stranu skvělou chemii, ale jejich postavy dospělých lidí se tvářili, jako kdyby byli ještě někde na začátku střední a začínali spolu první vztah. Na mě to působilo nerealisticky a hrozně to bilo do očí. Ne, nechtěla jsem tam nějakou postelovou scénu, pořád jsme v Turecku… ale proč aspoň jednou, když Can zval Sanem k sobě, nešla a neukázali, jak spolu ráno odchází? Vždycky běžela domů, řešit nějaké trable svých rodičů. Proč tam nebylo využité, že jsou někde sami dva a pak si neřeknou třeba „včerejší noc byla moc krásná“ nebo cokoliv, co by z jejich vztahu dělalo skutečný vztah? Když teď jsem viděla další seriály, vím rozhodně, že to jde i kdyby to bylo před svatbou nebo na truc rodičům, kteří se do vztahu montují. Turci jsou v tomhle puritáni, já jim to neberu a chápu to, je to jiná kultura… ale už jsem si dávno všimla, že to takhle není ve všech seriálech. Nikde se netvářili tak, že sex a intimita neexistuje i když to bylo třeba jen hezky zaobalené. Proč tady z toho byla taková pohádka? Hele jako jo, proč ne, klidně by to tak šlo, udělat příběh, který bude takhle hezky nevinné, nic proti tomu… ale potom by tam neměli být herci, kterým je 30 let a od pohledu nevypadají jak dvě děti, kterým stačí pár nevinných pusinek. (A ano, jistě by to natočit šlo, i kdyby se střihy, mohlo to být poté v nějaké mezinárodní verzi…) Pokud je ale tohle to, co jste od seriálu čekali, tak potom chápu, že jste z něj nadšení a nic vám tam nechybí. Každý máme jiný vkus a každý můžeme seriál vidět jinýma očima. Proč mě prostě byl příběh EK zajímavější vizuálně v pěkném sestřihu, než později v kontextu celého příběhu a mnohdy prapodivného chování postav. Je to jen můj pohled na věc a chápu, že někdo to může mít naprosto jinak – což je naprosto v pořádku!

Ano, Bay Yanlis teprve začíná, klidně můžu být nadšená prvních pár dílů a poté se stejně tak zklamat. Každopádně mě seriál zaujal na první dobrou i tím, že z toho nedělají pohádku… Já miluju pohádky, o tom žádná! Ale kdybych se na nějakou chtěla podívat, pustím si ji rovnou… Co mě zaujalo? Ozgur je chlap, který ví, že se svým vzhledem a charizmatem dokáže získat téměř jakoukoliv ženu… ano, není to hezké ani čestné, ale je to prostě naprosto realistické. Can je prostě pěkný chlap, ženám se líbí a tohle je prostě role, kdy jde vidět, že i takový muži jsou. Stejně tak Ezgi, má za sebou několik nepovedených vztahů a jde si za tím, co chce… opět něco, co je prostě ze života. Příběh není nic extra převratného a nového, Can a Ozge nemají takovou velkou chemii jako Can s Demet… ale tu chemii tam vidím, i když je jiná. Prostě se mi líbí, že to nepůsobí křečovitě, chovají se prostě jako dospělí lidé se svými klady i zápory. Přijde mi to osvěžující a na Turky často i odvážné. Ale jak už jsem řekla, pokud to není to, co hledáte, je to úplně v pořádku, jestli vás takový seriál nezaujal.